Sgt. Peppers Yellow vypadal na obrázcích tak úchvatně, že nešlo neobjednat si semínka. Vysela jsem tři semínka, vyrostly tři krásné rostlinky a já mám dvě. Komu jsem prodala tu třetí, netuším, ale šťastlivci gratuluji.
Poněvadž jsem očekávala něco naprosto mimořádného, přidělila jsem odrůdě to absolutně nejlepší místo na dvorním záhonku. Tato pozice je malinko specifická a vyrostou zde vždy mohutné rostliny s obřími plody a to ve velikém počtu. Přesně tak se zachoval tento Žlutý seržant. Rostlinu pěstuji na dva výhony a je obrovská. Růst jsem jí ukončila až ve výšce nad dva metry, což je o těchto hmotných bifteků poměrně výjimečné. Rostlina je nacpaná obrovskými srdci až po samý vrchol a já jsem si dala tu práci a každý přetížený vijan pečlivě uvázala. Hmotnost venkovních plodů činí 300 až 450g. Chuť je méně výrazná, ovocná, typická pro takto vybarvené odrůdy. Je obtížné posoudit chuť, jsou-li rajčata totálně nacucaná vodou.
Druhého Seržanta jsem umístila do plachťáku. Tam jsem si tu práci s uvázáním plodenství nedala, vijany se zalamují, plody jsou menší a vybarvují se mnohem pomaleji. Zase ale vypadají lépe, páč nemají praskliny. Legrační jsou mini srdíčka na prvním vijanu, který se zalomil hned na začátku a rajčátka tak neměla dostatek živin pro zvětšení objemu. Taky těch anthokyanů je pod fólií mnohem méně.
Krásné je toto rajče.