Zřejmě jsem ztratila chuť! Chodím po zahradě, koštuju rajčata a žádné mi nechutná 🙁 Něco je špatně. Nezaujaly mě ani takové chuťové skvosty jako je Celano a Santonio, které loni udivovaly svojí dokonalou chutí všechny návštěvy. Hledám příčinu a nacházím ji. Rostliny už nerostou jako loni na přímém slunci nýbrž v polostínu. Taky je mnohem více zalévám. Problém zdá se býti vyřešen.
Jenže ono je všechno jinak. V těchto obrovských vedrech totiž rajčata dozrávají překotně, u větších plodů se tvoří zelený límec a ty drobné se uvaří. Není nic hnusnějšího než uvařené cherry rajče. Látky zodpovědné za chuť se v tom fofru nestačí vytvořit.
Včera jsem si všimla, že v mé nepřehledné rajčatové stěně dozrál jeden plod Kozuly 90. Dozrával pomaloučku polehoučku na spodním vijanu v téměř naprosté tmě a rostliny zalévám velmi intenzívně. Nakrájela jsem si ho na talířek k večeři a při jídle jsem byla myšlenkami někde v jiné galaxii. Ochutnání tohoto rajčete mě vrátilo zpět na židli. Ta chuť byla dokonalá. Rajče mohlo být malinko studenější, měla jsem ho na chvilku strčit do lednice. Fotku dozrávajícího plodu jsem vymazala, páč jsem na ni neshledala nic zajímavého. Na hromadné fotce ze včerejška je na podnose na 13té hodině.
Dnes jsem ochutnala velmi zajímavou odrůdu Cuban Salami a taky s jeho chutí jsem velmi spokojená. Rajče vypadá jako velryba. S mojí chutí je tedy vše v pořádku.