Sklidili jsme česnek. Nejsou to tedy žádní obři na výstavu se soutěží ve velikosti, ale je jich mnoho. Rozhodně nejsme schopni všechen spotřebovat v čerstvém stavu a tak mi nezbývá, než se poohlédnout po nějakém zpracování. Kdysi jsme chtěli koupit lyofilizační přístroj a byla chyba, že jsme onen záměr neuskutečnili. Lyofilizovaný česnek si zachová všechny vlastnosti čerstvého. No a lyofilizované maliny jsou pochoutka. Malin tedy máme opět velikou úrodu. Ještě jsem téma lyofilizace neuzavřela.
Během včerejší noci docela slušně zapršelo a to naštěstí svisle. Pokud prší díky větru vodorovně, mám v ložnici hodně mokro. S půdou se tedy dalo hezky pracovat a tak jsem na uvolněný záhon vysela nějaké ředkvičky a salát. Marně hledám semínka pekingského zelí.
Záhon je to krásný, ohraničený vinohradnickými sloupky a já si ho rezervuji na příští rok pro rajčata. Bude díky česneku hezky vydezinfikovaný. Taky jsem uvažovala o nějakém siderátu a objevila jsem semínka hořčice. Rajčata, která letos rostou na záhonu, kde tři roky vegetovaly jiné plodiny, jsou nádherná. Jenže já jsem dříve tolik místa k dispozici neměla. Včil už ano 🙂