Je pochopitelné, že si přejeme, aby nám vyrostly krásné a velmi úrodné rostliny rajčat. No a tak je hnojíme a hnojíme. Rajčata bohužel nemohou mluvit, aby nám sdělila, že to přeháníme. Tak chřadnou a my se divíme. Copak jim asi chybí? Mají přece všeho dostatek.
Obrázek utrápené sazenice jsem si vypůjčila od paní, která se na fcb ptala, co je špatně. Během tří týdnů rostliny dvakrát pohnojila ředěnými slepičinci a na závěr to vylepšila posypem ledku vápenatého. Prý se dočetla, že rajčatům chybí vápník. Divila bych se, kdyby takové zacházení rostliny přežily. Ještě ke všemu to nejsou nijak statné kousky. Já jsem sázela taky nic moc sazenice, ale ještě jsem je nehnojila ničím. Možná právě proto vypadají nádherně.
Na parapetech vypiplané rostlinky nikdy nesázíme do živin prosté půdy. To bychom museli sázet do něčeho inertního, jako je třeba kokos. Každý nějak půdu na podzim vylepší (já tentokrát nikoli). Kořínky sazenic se potřebují vzpamatovat ze stresu z přesazení, musí se adaptovat na nové podmínky a my bychom je neměli nijak zatěžovat. Mnohem lepší je podpořit rozvoj užitečné mikroflory a spřátelených hub. Viz článek První výživa po výsadbě rajčat.