Včera mi nebylo vůbec dobře. Fyzicky ani psychicky. Ploužila jsem se po zahradě jako totálně vyčerpaný hadrový panák a nakonec jsem si dokonce musela lehnout.
Představte si, že nemáte kuchyň a přímo z nemocnice vám dovezou máti po zlomenině klíční kosti a masívním zánětu horních cest dýchacích. Nechtěla už jíst, pít a chodit. Tak zdevastovanou jsem ji ještě neviděla. Tak jsem se rozhodla ji vrátit do života a je to hodně náročné. Ale jsem úspěšná! Babička už něco, co má ráda, konzumuje, něco málo i vypije, neodolatelné je nealko pivo. Pomaličku byť nemotorně chodí, má zase jiskru v oku a ze židličky už pomalu vyrýpává plevel z dlažby na dvoře. Nesmím ji ale spustit z očí.
Něco uvařit v provizorní kuchyni umístěné v zimovišti citrusů je fyzicky hodně náročné. Kdybych měla krokoměr, tak bych trhala rekordy. Mezi tou bývalou a současnou kuchyní se totiž hodně naběhám. V každé je totiž něco. Ta provizorní se mi ale začíná líbit a do té nové se budu chodit jen kochat 🙂
Spousta práce je smozřejmě na zahradě a já nestíhám. Tak mi můj přetížený organismus včera vystavil stopku, jako varování, že bych měla zvolnit. Beru v úvahu!
Loni jsme byli v tuto dobu v Toskánsku a byla to paráda.
Není těch zásuvek málo? Mám jich nad linkou 5 a občas mi nějaká schází.
No zásuvek v kuchyni není nikdy dost. Prý tam bude nějaký vysouvací panel, kde zásuvky budou. Nebo nějaká rohová lišta se spoustou zásuvek. No nechám se překvapit.