Včera jsem po cestě kolem vody, která konečně netvoří tůňky a svižně teče, nebyla jako obvykle hluboce zamyšlená. Naopak. Bedlivě jsem si všímala okolí a byla jsem odměněná. Našla jsem nádherný zrtouchnivělý pařez. Armády hub, hmyzu a mikroorganismů ho úplně rozložily a živiny, které strom kdysi načerpal, se do půdy vrací.
Takže jsem si krásný kousek donesla domů a měla jsem co dělat, aby se mi po cestě nerozpadl. Nádherně voní houbama a tak jsem ho důkladně rozdrolila, což šlo úplně samo, a obohatila touto nádherně vonící hmotou svůj čerstvě namíchaný substrát. Pevné kousky jsem si odložila stranou a ty budu používat na dno květináčů jako drenáž.
Vezmu si dnes kyblík a dojdu si pro zbytek tototo přírodního zdroje živin a spřátelených hub.