Před několika dny jsem vysela do skleníku semínka ředkviček. Jednu partu jsem dala přímo do země a tu druhou do paletového truhlíku. Nápní tohoto truhlíku je směs posečené trávy a listí spolu s organickými zvytky z kuchyně. Hmota byla velmi intezívně zalévána. Napadlo mě nasypat na povrch něco málo zeminy a něco zde vysít. Volba tedy padla na ředvičky.
Semínka se v truhlíku probudila k životu téměř okamžitě a rostlinky už si užívají denního světla. Ta v zemi ještě spí.
Mám k dispozidi půdní teploměr a tak jsem pro zajímavost zjišťovala rozdíly mezi teplotami přímo v zemi a v truhlíku. Zemina na záhonku má teplotu kolem 6°C, což je na leden docela hodně, ale ta truhlíková je cca 12°C. Tak to je paráda a tím by už nepohrdla ani rajčata. Tak to je ten důvod bleskového vykouknutí rostlinek. Byl-li by objem paletové ohrádky větší, třeba paleta x paleta, hmoty uvnitř mnohem více, já bych ji obohatila čerstvým hnojem a občas směs prohodila, tak by medium slušně topilo. Mám to v plánu.
Ve dnech, kdy celý den svítí sluníčko a těch je kupodivu dost, stoupá teplota vzduchu ve skleníku až k 27°C. Uvažovala jsem, že už to teplo začnu pomalu pouštět pod zem a vyzkouším pěstovat velmi rané košťáloviny.