Bezradně sedím u počitače a už poněkolikáté jsem smazala ty nesmysly, které jsem napsala. Nejsem schopná svoje rozlítané myšlenky soustředit do jednoho proudu a ten někam smysluplně zaměřit. Moje malé šedé mozkové buňky, jak by řekl Hercule Poirot, si zřejmě vybírají dovolenou. Takže si troufám napsat pouze jedinou jednoduchou větu – Krásně mi to na tom okně roste. A dám kupodivu ještě jednu – Hezký pátek všem!
Děkujeme Jano, někdy to stačí…
Hezké dny všem… !