1. listopad 2022

Po velmi dlouhé letní pauze jsem otevřela novou knížku a začala číst. No a včil se mi nechce opouštět zajímavý a velmi napínavý děj kvůli nějakým zahradním pracem, které nikam neutečou a klidně se dají odložit třeba až na jaro. No nakonec jsem se vydalala nadýchat trochu čerstvého vlhkého vzduchu a nedalo mi to.

Takže jsem alespoň vysvobodila kontejnerové kanadské borůvky z porostu kopřiv. Kopřivy jsem nelikvidovala. Rostou v místech, kde se mi každoročně líhnou Admirálové a Babočky kopřivové. Jen mě zaujalo, že některé kopřivy jsou moc zajímavě panašované. Jak se to stane? Možná bude vědět zahradní víla Konvalinka.

Nádoby byly totálně zarostlé urputným plevelem a tak jsem očas musela nějaký ten kořenový bal vytáhnout a plevel odstranit. Baly byly dokonale nacucané vodou, za což můžou podmisky. Jinak mi vždy veškerá vláha unikne drenážními otvory a keříky pak v létě trpí suchem. Misky jsem uklidila a borůvky umístila pod blízký vysoký smrk, či co to vlastně je.

Jala jsem se upravit místo, na kterém už jasně vidím růst a bohatě plodit osm vysokých cherry rajčat. Jde totiž o prostor, na kterém se dá vztyčit vysoká hrazda a rostlinky k ní vyvázat provázkem. Místo je velmi blízko frekventovaného chodníku, já si dám velmi záležet na výběru odrůd a tak budu mít dokonalou reklamu pro svůj plánovaný byznys.

Půda byla k mému překvapení velmi suchá a to do slušné hloubky. Nepotkala jsem skoro žádné žížaly a pokud jsem náhodou na nějakou narazila, tak jsem ji po vzájemné dohodě přesunula do skleníku a to za příslib přísunu dostatečného množství vláhy a vybraného menu. Za odměnu jsem uzobávala maliny, které stále chutnají skvěle. Po dobře vykonané práci jsem se mohla bez výčitek svědomí vrátit k rozečtené knize.

P.S. Přeji své vnučce Olivii hodně odvahy, dnes jde poprvé do školky, moc se těší a já na ni budu hodně myslet.