Je sobota a venku hodně fouká. Nesnáším vítr a tak se mi vůbec nechce ven. Bleskově jsem zaběhla nakrmit hladové kočky, které momentálně bydlí v bedýnkách s ořechy, které se snažím usušit na sluníčku.
Rozhodla jsem se udělat si pořádek se semínky rajčat a už pomaličku začínám dumat nad tím, které odrůdy budu vysévat. Našla jsem spoustu krásných Heart- shaped odrůd a já se k nim příští sezónu vrátím. Rajčata ve tvaru srdce jsou nádherná a mají univerzální využití. Přiobjednám nějakou tu novinku, až na Coeur de Zebre nemám žádná žlutá a oranžová srdce. Taky by se šiklo nějaké to indigo.
Objevila jsem spoustu obálek z Ruska a Ukrajiny. Už jsem je chtěla spálit, ale zaujaly mě známky. Co když budou mít někdy v daleké budoucnosti nějakou cenu. Tak jsem je vystřihla a uložím do trezoru jako investici 🙂 🙂 Jako dítě jsem známky dokonce sbírala a to ty s motivem motýlů. V matčině bytě v Orlové jsou někde alba plná těchto cenností. Musím tam zajet a vyhledat je. Věnuji je vnukovi. Může sbírat i něco smysluplnějšího, než jsou kartičky Pokémonů. Ovšem kdybych já v mládí ty Pokémony sbírala, tak jsem dnes v balíku.
Uvařila jsem si fakt hnusný kafe, jdu to napravit a vypiju si ho ve foliovníku, tam nefouká a je tam inspirativní atmosféra. Napadají mě tam skvělé myšlenky.
:-))) Když ty jsi Jani byla dítě, nebyl nejspíš na světě ještě ani autor Pokémonů, natož Pokémoni jako takoví 😉 :-))) To jen technická, bez urážky, jsme na tom stejně 😉
Fučí tam dneska hnusně…čéče, jsme si už úplně odvyknuli! Kdysi tady ,,větrná hůrka“, už je pár let bez větrů a teď jsme překvapení 🙂
No jako dítě ne, ale Pokémony si pamatuji zřejmě u svých dětí.
Ale román Na Větrné hůrce je hezký, čtivý… 🙂
A není to tak trochu psycho ? Anglická nevlídná vřesoviště. No nemám zrovna čtecí období, ale až udeří, začnu něčím lehčím.