It’s Asimina time !
Včera jsem našla pod muďoulem první spadlé zralé plody. Ležely už tam zřejmě nějakou dobu, páč byly nakousané od malých černých slimáků. Každý den jsem se sice manžela ptala, zda už plody nezrají a bylo mi vždy řečeno, že nikoliv. To by ovšem pod stromem musel někdo poséct trávu, aby byly banány vidět.
Letos Asimina odpočívá a já neznám ten pravý důvod. Ale loni se zřejmě vyčerpala neskutečnou úrodou. Je zde ale taky možnost, že nedošlo z nějakých příčin k lepšímu opylování. Nicméně já jsem velice spokojená. Plodů je sice méně, ale jsou obrovské. Okamžitě jsem dva snědla a moc jsem si pochutnala. Banány byly dokonalé vyzrálé, ani málo ani moc a nádherně provoněly celou kuchyni. Je to nejchutnější ovoce, které znám.
Kdysi jsem uvažovala o pořízení ještě jednoho exempláře a dumala jsem nad nějakou novější odrůdou. Po loňské kalamitní úrodě jsem tuto možnost zavrhla. Plody Asiminy jsou nejchutnější čerstvé a já jsem kromě mražení neobjevila další možnost zpracování. Zkoušela jsem sušení a výsledek nebyl špatný, ale není to ono. Mnohem raději sáhnu po sušené hrušce nebo ryngli. Mražené žluté kopečky zdobené vlaškými ořechy a polité rozpuštěnou čokoládou jsou ovšem delikatesa.