Ještě za život neohrožující teploty jsem provedla inspekci na zahradě a konstatovala, že stav mých melounů je vcelku uspokojivý. Přísadu jsem letos zanedbala a vypadala tragicky, takže jsem si od rostlin nic moc neslibovala a pustila jsem je z hlavy. To minimum péče na okraji mých zájmů jim velmi prospělo a já jsem tak neměla možnost nic dalšího pokazit.
Příští rok půjdu cestou svého známého, který na sibiři s velikým úspěchem pěstuje melouny až gigantických rozměrů a suchá semínka sadí přímo do země. Žádné zdržování se s předpěstováním přísady. Letos vysel 3. května a už sklízí výstavní šťavnaté kousky.
Já těch melounů zase tolik nesním, jeden mi v lednici vydrží poměrně dlouho a tak je ani moc nekupuji. Vlastní výpěstky by mě ale moc potěšily a to hlavně ty cukrové.