14. červenec 2022

Pokud mám tu možnost, pak si na cukrových melounech vždy velmi pochutnám. Mám je raději, než ty vodní.

Snažím se tyto dýně, jak jim říkají Rusové, každoročně vypěstovat a ještě nikdy jsem s výsledkem svého snažení nebyla spokojená. Pokaždé něco zmastím. Tak jsem se rozhodla, že letos tomu bude jinak a udělám vše proto, abych konečně byla s ůrodou spokojená. Opět se mi tento záměr realizovat nepodařilo.

Rozhodně jsem semínka měla vysít minimálně o 14 dní dříve, podmínky byly ideální. K sazenicím, které byly nádherné, jsem nepřistupovala s dostatečnou péčí a minimálně polovina to zabalila v důsledku krčkové hniloby, či co to bylo. Proč jsem nakonec neuskutečnila svůj původní plán vysadit rostliny na dvůr mezi rajčata, mi nejde do hlavy. Šoupla jsem tam jen jednu jedinou sazeničku krásné odrůdy Hearts of Gold a rostlinka se má čile k světu. Je nádherně rozvětvená, kompaktní a má k mojí veliké radosti nasazeno spoustu plodů. Dokonce jsem si vzpoměla a přihnojila ji. Rajčata vydatně zalévám, takže vláhy má dostatek a tepla na vyhřáté dlažbě taky.

Vytáhlé a řídké špagety ve skleníku vedu vertikálně na provázku a těm se do tvorby nějakých plodů vůbec nechce. Většina květů je samčích a zelené hmoty zbytečně mnoho. Budu ráda, když se na každé rostlině vyvine jeden melounek a já se ho pokusím vzorně opečovávat až do zralosti. Zatím se raduji z plodu odrůdy Piel de Sapo, tak snad se ty ostatní budou inspirovat.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.