Z mojí pokusné velmi brzy vyseté cukety mám radost. Tak nějak si v poklidu vegetuje na okraji mé pozornosti. Jen jsem ji zhruba před měsícem vynesla ze skleníku, kde už svým rozměrem hodně překážela, v tom velikém horku se jí přestalo líbit a na protest začala svěšovat listy. Venku výrazně pookřála. Už ukázala i nějaký ten květ a to zatím jen samčí. Malé cuketky už jsou znatelné a já jen trnu, aby se mi v ten správný okamžik sešly květy oba, jak samčí tak samičí. Bez opýlení se plod nevyvine. Proto příští rok vyseji tyto rostlinky tři, aby šance na vzájemné opylování byla větší.
Cukety ani dýně jsem nevysévala vyjma onoho jednoho exempláře. Spoléhám na to, že do skleníku zahrabávám zbytky z kuchyně a cíleně jsem tam šoupla odkrojky dýně i cukety včetně spousty semínek. Mám teď ale problém. Semena bouřlivě a v hojném počtu vyklíčila, rostlinek vykoukla na světlo spousta a já včil vůbec netuším, co je dýně a co cuketa. Budu si zřejmě muset tipnout, sazeničky už musí ven, zabírají místo okurkám, které už jsou netrpělivé a chtějí do země. Snad se mi výběr povede.