Nad ránem malinko zapršelo, tráva je mokrá a při návštěvách skleníku tak mám vlhko v botách. Rozhodla jsem se, že na to místo chci nějakou cestičku. Pátrala jsem po možnostech. Přála bych si chodníček přirozený a nepříliš nápadný. Vyloučila jsem dlažbu i štěrk. Moc by se mi líbilo něco dřevěného, třeba kruhy nařezané z tlustého kmene. Naše stařičká meruňka je odsouzená k odstranění a materiál by byl k dispozici. Kamarád Pavel má na topení krásné mohutné kmeny buků a určitě by mi potřebné tvary nařezal. Prý by mi to v zemi moc dlouho nevydrželo.
Uvažovala jsem dokonce, že si koupím nějakou formu a nášlapné dlaždice vyrobím. Taky možnost, času mám spoustu. Docela mě vyděsilo, když jsem na netu zjistila, kolik stojí obyčejný nášlapný kámen. Takže jsem prošla zahradu a zdroje kamení jsou dostatečné. Budu tedy koumat a chodníček si vymyslím a realizuji moc krásný.
Přijede na návštěvu sym a projevil přání, že by rád spal venku. Koupil si nový kvalitní spacák a je potřeba ho vyzkoušet. Po kom to dítě asi je?? Musím moje letní obydlí uklidit, nafoukalo tam listí, suším tam ořechy a řádí koťata. Na mřížích se stále urputně drží rostlinka rajčátka Helsing Junction Blues, které jsem vyřadila ze sortimentu, nehodlám je v příštím roce pěstovat a tak si tu derniéru hodlá užít. Počasí jí zatím docela přeje.
Prosim tě nepiš, že zapršelo, nebo to fakt někdo vezme vážně. Ve srážkoměru se krčí nuzný jeden milimetr, což si nejsem jistá, jestli je to napršeno, nebo se naskládala rosa za uplynulých pár dní. Na dřevěný chodníček zapoměň, nebo se na něm přizabiješ. Ne, že bych se bála, že tu bude namoklý, ale ta rosa stačí na to, aby to klouzalo jako kráva, stačí mi molo naše 🙁