V Albertu za pokladnou už působím nějaký ten pátek a byla jsem přesvědčená, že dokážu s velikou přesností odhadnout, kolik lidí ten který den přijde nakoupit. Tato skutečnost platila do včerejška. Naprosto běžný čtvrtek, v dohlednu žádný svátek, žádné zavřeno a přesto kalamitní stav. Jely všechny pokladny a neustálé fronty lidí zaplnily všechny uličky. Mám ve svých rukou patrně rekord ve vzpírání zboží a byla jsem tak vyčerpaná, že jsem usnula až dnes.
Moc ráda bych si pospala a polenošila zavrtaná v pelechu, ale to bych byla bez salátu a cuket. Tušila jsem, že pokud nevstanu včas a nepůjdu sebrat všechny slimáky, budu bez úrody a kromě fyzického vyčerpání budu vytočená i psychicky.
Prší stále a veškeré rostlinstvo je blahem bez sebe, až na utopená rajčata, která jsem nechala stát v miskách na dvoře. Asimina má tolik květů, že to nepamatuji, rozsvítily se tvrdě spící tomely a dokonce i fíkovníky. Borůvky doslova vrní blahem. Mám velikou radost, že začínají projevovat známky života moje řízky fíkovníku Hardy Chicago, který považuji za tu nejlepší odrůdu, kterou vlastním. Veliké, tmavé a delikátní plody jsou ozdobou dvora.
Naštěstí mám dostatek suchého substrátu a tak jsem přesadila okurky a to do kyblíků bez dna. Nemám ještě úplně jasno, kam je nasadím a tak potřebuji, aby byly zatím mobilní. Rostlinky jsou to výstavní a hlavně odrůda Emilie vypadá skvostně. Velice spokojený je Perseus, který už byl přesazen o něco dříve a už ukazuje první plody. Moje okurková máti bude mít spoustu materiálu na salát, na kterém totálně ujíždí.