16. leden 2021

Před chvílí jsem dorazila z práce a jsem po páteční a dnešní směně vyřízená. Osobně si myslím, že jsem bytost odolná a vydržím hodně, dnes jsem ale vyčerpala úplně všechny nastřádané rezervy. Představte si, že sedíte šest až osm hodin za pokladnou v obrovské hale, kde se nikdo neobtěžuje už nějakou dobu zatopit. Při každém otevření vstupních dveří vás ovane ledový průvan. Aby vám nemrzly nohy, je dobré mít teplé ponožky a boty s kožíškem. Na kolenou je potřeba mít nějakou teplou mikinu. Na pravý loket, který silně protestuje vždy, kdy se přiblíží ledovému oplechování kolem kasy, mám navlečenu ustřihnutou vlněnou ponožku. Aby mi nemrzly ruce musím mít rukavice. Pokud chci mít v prstech cit a neriskovat manko, je dobré mít u rukavic ufiknuté  prsty. Ideálem jsou rukavice cyklistické. Nejprve jsem byla znechucená tím, že musím mít roušku, ale nyní je obličej díky ní jedinou částí těla, která mi neomrzá. Rouška má ještě jinou výhodu, můžu tiše a šťavnatě nadávat, ale většinou mně prozradí naštvané oči. Všechny tyto doplňky je potřeba instalovat pokud možno nenápadně, aby si zákazník náhodou nemyslel, že se snad cítíme nějak nekomfortně.

Během směny se nedoporučuje dívat směrem do prodejny. Vine se tam většinou dlouhá fronta a člověk by mohl zpanikařit. Raději se koukám do květinářsví přes uličku, kde usměvavá děvčata nemají koho obsluhovat. To vše za naprostou almužnu! Pokud odečtu náklady na pohonné hmoty, snažím se řídit heslem “ Stojí za to jíst lépe“ a utratím za žrádlo pro kočky a pro nás každý den více, než vydělám, pak jsem permanentně v mínusu. Spousta nervových buněk mi odumře v případě, že končím kolem půl třetí a je nutné projet totálně ucpaným Hradištěm. Lahůdku mi občas připraví děvče, které plánuje směny. Mám plíživý pocit, že se mně pokouší zabít. V pátek jsem měla odpolední a domů se dostala až pozdě večer a dnes jsem musela vstávat v pět ráno, abych už v sedm seděla za kasou.

Jdu se kouknout po nějaké ořechovce.