Chystám se na lednový výsev paprik pro normální běžnou sklizeň. Zcela výjimečně je plánuji vysadit nikoli do nádob ale na venkovní záhon. Vybrala jsem jim velmi slunečné a chráněné místo na dvoře. Porostou v řadě před tyčkovými rajčaty a budou zastiňovat černé kyblíky, ve kterých se nebude rajčatům přehřívat kořenový systém.
Sazenice paprik vyseté v minulém kalendářním roce vypadají rozdílně podle toho, kde jsou umístěné. Krásné jsou dva exempláře odrůdy Meika, které byly přesazeny do jeansových květináčků. Mají dostatek prostoru pro kořeny a vegetují bez přisvětlování. Občas je postavím na topení a dobře prohřeji zeminu. Je to hodně poznat. Papriky v truhlíku na parapetu pod zářivkou trpí chladem, sluníčka je málo a od topení v místnosti jsou izolované, aby mi nesvítila zářivka do očí. Seminka vysetá do banánu klíčila velmi dlouho, ale nakonec vykoukly všechny tři rostlinky. Měla bych nechat růst jen tu nejsilnější rostlinku a ty dvě slabší odstranit. Jenže to se mi nelíbí. Jde o mini svačinové oranžové odrůdy a ty já nutně potřebuji. Jejich rozsazením se zpomalí růst, ale to mi nijak nevadí. Někteří vyvolení jedinci jsou umístění v okenním skleníčku se zářivkou a ač byly rostliny vysety mnohem později, začínají své kolegyně v růstu předhánět. Někde mi zahálí ještě jeden tento skleníček. Pokusím se ho najít a umístím do něj nejnovější výsev. Další zářivku už sice nemám, ale to už by přirozené světlo mohlo stačit. Nemůže být přece pořád tak zamračeno.