8. srpen 2020

Chodím po zahradě a přemýšlím, pokud mi to ovšem přehřátá šedá mozková kůra dovolí. Snažím se přijít na to, proč některá rajčata totálně zlikvidovala plíseň a jiná jsou v pohodě. Dospěla jsem k nějakým závěrům.

Nejvíce rozhodující bylo stanoviště. Rostliny na místech vlhkých a málo větratelných neměly sebemenší šanci. Listy nestačily oschnout a plíseň se okamžitě chytila nabídnuté příležitosti.

U všech rajčat jsem se snažila vybudovat téměř neprůstřelnou imunitu, ale musím přiznat, že u svých nejoblíbenějších odrůd a u těch, na které jsem byla nejvíce zvědavá, jsem se snažila o malinko více a občas dostaly nějaký postřik protekčně navíc, třeba výluh z hořčičného semínka nevyšel na všechny. Na nich plíseň není přítomna.

Rajčata, která trpěla septoriovou skvrnitostí už neonemocněla na fytoftoru a jsou kupodivu v pohodě. Plíseň patrně nemá ráda konkurenční prostředí.

Plíseň nesnáší vysoké teploty a nad 30`C vyklízí bojové pole. Rajčata rostoucí na slunečném a vyhřátém dvoře jsou bez sebemenších příznaků.

Rostliny, které jsem pečlivě mulčovala posečenou trávou, nejlépe už docela zapařenou ve stavu počínající fermentace, taky odolaly. Vysoká vrstva fermentující trávy totiž vytváří opět vysoce konkurenční prostředí pro plíseň bramborovou. Tato pracující vrstva obsahuje spoustu prospěšných hub a jiných organismů, které jsou schopné plíseň porazit.

Pokud se příznaky plísně projevily na stoncích, použila jsem růžový roztok hypermanganu s kapkou jodu a místa pečlivě potřela namočeným kartáčkem na zuby. Choroba dále nepokračovala. Kolem zasažených míst jsem odstranila listy a umožnila tak přístup sluníčku. Skvrny zaschly a rajčata se uzdravila.

“Jahodová stěna” je naprosto bez příznaků chorob a to roste v těsné blízkosti “septoriových”  a nedaleko “fytoftorových” rostlin.

Pro příští sezónu chystám nějaké změny a hodlám být připravená.

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *