5. srpen 2020

Jsem člověk velmi optimistický a s radostným přístupem k životu. Po včerejšku se mám chuť na vše vysr…, zalézt do postele s nějakou pěknou knihou a tak měsíc nevystrčit nos.

V práci blázinec, nepřišly dvě pokladní, fronty do půlky obchodu, nedýchatelný vzduch a děsné vedro. Propotila jsem komplet tričko, které někdo ušil z pytle, pot mi neustále tekl do momentálně podrážděných očí a sahat si na obličej nelze vzhledem k možné  přítomnosti covidu. Nějaký expert mi napsal po odpolední směně ihned ranní, takže bych se jela domů jen na pár hodin vyspat. Naštěstí se mi dnešní směnu podařilo vyměnit, ale půjdu v neděli. Klimatizace v našem marketu neexistuje. Kdo vydrží tyto podmínky, odchází zocelen a to za pár kaček na výplatním lístku.

Včera celý den mžilo, takže ve srážkoměru ani kapka ale neustálé vlhko a zase vlhko. Listy na rajčatech nemají nejmenší šanci oschnout a plíseň se radostně vrátí. Na plodech se začínají objevovat praskliny a drobné „stařecké“ vrásky, rajčata už jsou na rostlinách moc dlouho a nezrají, budou nehezká a napadne je hniloba. Pod rostlinami cherry odrůd leží spousta naklovaných plodů, které dojíždí slimáci. Slizáci mi za včerejšek sežrali všechno zelí.

Těšila jsem se na vodní melouny se žlutou dužinou. Rostliny mají krásných 50 cm na délku a k vytvoření nějakých plodů potřebují tak rok.

Nějaké drobné radosti se ale i u nás vyskytují. Nakrájela jsem si ke snídani obří rajče odrůdy Big Boy a na zahradě mi po celou sezónu krásně kvete oranžová růže, na které se díky mým zásahům nevyskytuje ani jedna mšice. Nebylo tomu tak vždy.

Svůj těžký splín jsem večer zalila notnou dávkou Aperolu s ledem a po dlouhé době jsem spala až do osmé hodiny ranní. Jinak bývám čilá již od pěti.