10. srpen 2020

Letošní rajčatová sezóna je ve znamení enormního tlaku chorob a u mně neskutečně obřích plodů. Pěstuji rajčata už nějaký ten rok, ale tak veliké plody jsem ještě nikdy nevyprodukovala. Mám obrovský problém rajčata na rostlinách udržet a vijanům zabránit v ulomení. Taková Milka’s Red Bulgarian si klidně v jednom vijanu vytvoří pět dinosaurů a co já jako s tím mám dělat? Zvláštní kapitolou je Big Boy, který vzorně poplatný svému jménu nacpal na obrovitánskou rostlinu odhadem 20kg velikánských „chlapců“.  Nejdéle ovšem stojím u odrůdy Buffalosteak a kochám se nádherou těchto bifteků, tak nádherně až dokonale symetrické rajče je mezi bifteky neobvyklé. Prostě krasavec a navíc se skvělou chutí.

Pro příští rok plánuji výstavbu skleníku, ale mám veliké dilema. Ve skleníku pěstuji jen sedm rostlin a většina už je pryč, svoji úlohu splnily. Ovšem takové Jahodo, které vyprodukovalo nádherná srdíčka, nemělo žádnou ale vůbec žádnou chuť. Docela mně to vyděsilo, protože jsem firmě SEMO slíbila objektivní hodnocení. Co já napíši? Pověst odrůdě zachránila rajčátka pěstovaná venku, která jsou naopak vynikající a jak mám letos ve zvyku nechávat na rostlinách plody hodně dlouho, až do zabarvení všech rajčátek na vijanu, tak jsou chuťově luxusní.

Má tedy význam nacpat spoustu peněz do skleníku, ve kterém mi vyrostou chuťove nepřijatelná rajčata? To je dilema!