Jmenuji se Phytophtora a jsem plíseň bramborová. Moje výtrusy si už velmi netrpělivě hoví v infikované bramboře na kompostu a už začínám být nervózní. Už minimálně tři roky nemám tady v této oblasti vhodné podmínky, pořád sucho, to je sice k vzteku, ale já jsem holka trpělivá.
Tak konečně jsem se dočkala, hezky se oteplilo, ta ranní kosa už mně začala štvát, a stále a stále prší. Skvěle, podmínky jsou konečně dokonalé, poohlídnu se po nějakých krásných bramborách. Sakra, tady vždycky byly brambory a teď je tu řepa, ti lidé se zbláznili, ta řepa jim fakt chutná? Ale podívejme, za plotem jsou nádherná rajčata. Počkám si na vhodný větřík a ubytuji se. Do prčic, smrdí to tady mědí, tak tady nezůstanu, jsem ekologická plíseň a z takové chemie je mi na zvracení. Jejda oni mají malé děti, to jim cpou takové chemické koule?
Přesunu se k sousedům, tam je, jak tak koukám rajčatový ráj. Krásně mi fouklo a jsem zde. Do prčic! Tady už je obsazeno! V poklidu si tady hospodaří Trichoderma, páni ta je ve formě, ani se nedivím, cpe se samými dobrotami, koukám jako blázen. Navíc tady něco hnusně smrdí, zkyslé mléko? Vypadá to na syrovátku a tu fakt nemusím.
Podniknu ještě jeden pokus. Kousek dál má ta protivná ženská další rajčata, okoštuji. Fuj! Postříkala je sodou a já vážně nemusím zásadité prostředí, dělá se mi po něm nechutná vyrážka. Tady mi patrně pšenka nepokvete, mizím jinam, ale budu pro jistotu ve střehu.