1. červen 2020

“ Jako ta myš co hledá sýr, chtěl bys prý najít monastýr, kde neubývá vosku svíc a tónů z písní řeholnic. To má být život? To je smrt, přes otevřené účty škrt, zastav se blázne, čelem vzad, vydej se k větrům změn a ztrát.“

 

Máme tady červen, pampelišky odkvetly a já si vařím čaj z květů bezu a až koupím kvasnice, vyrobím si perlivou limču.

Papriky včera vynesené ze skleníku na déšť vypadají svěží a spokojené a dělají mi radost. Jako každým rokem roste a bohatě plodí Fatima, tato odrůda je naprosto nenápadná, ale ještě nikdy nezklamala, popere se s nepřízní počasí i škůdci. Musím letos zakoupit čerstvá semena a nebo nějaká vyberu z nejhezčího plodu. Červenat se začínají obrovské plody odrůdy Partner.

Z deseti nádherných sazenic salátových okurek mi zbyly jen čtyři, něco sežrali slimáci a něco ukousali rezaví mravenci. Rostliny ve skleníku velmi pečlivě rosím a snažím se tak zabránit výskytu svilušky, zatím se mi to daří. Několik sazenic žlutých melounů taky padlo za oběť škůdcům, ale u zbylých a docela povedených kousků se objevily semenáčky něčeho, co jako žluté melouny vypadá, asi jsem si tam zavlékla semínka spolu s kompostem. Ale je záhadou. proč vyrostly zrovna melouny, když většinou vyklíčí rajčata. Uvidíme.

Krásně svítí sluníčko a to je dobře, vše potřebuje nutně oschnout, ať se nám tady nezačnou šířit nějaké houbové choroby. Pondělí mívám “ hnojící“ den a dnes jsou na řadě rajčata ve skleníku, namíchám jim nějakou dobrůtku.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *