29. červenec 2019

Mám dnes volný den a přesto je trochu smutný. Přišla jsem o dlouholetého souputníka, který se mnou prošel celou dlouhou dobu mého podnikání a byl mi vždy oporou. Prodala jsem dnes svůj sluníčkově žlutý Mercedes Vito. Pořád vypadá nádherně, jeho stejně staří kolegové už jsou celí zkorodovaní a právě jednoho z nich moje zlatíčko střídá u nového majitele. Naše garáž dostane nový přírůstek a moje auto nového spolubydlícího. Méďu jsem prodat nechtěla s tím, že si z něj raději udělám skleník, ale návrh neprošel.

Tak jsem se rozhodla smutek poléčit nějakým dobrým jídlem, připravila jsem si lososa, grilované papriky plněné kuskusem a nivou a cuketové zelí. Pokrm to byl boží, ale ještě by to chtělo jako dezert zmrzlinu a ta došla. Dám si jeden plechovkový  Pilsner, však na dovolenou dokoupím.

Náladu jsem si šla rozjasnit, jak říká Mirek, pohledem na cherry rajčátka. Zrají o sto šest a pomalu se vybarvuje i Černá čokoláda od firmy Poisk, rostlina je to nádherná, vysoká i při vedení na tři výhony, nadupaná spoustou plodů a dokonale zdravá, naprosto bez jediného flíčku. Vijany jsou tak těžké, že mají snahu se ulomit a já musím vymýšlet, jak je uvázat.  Doufám, že konečně vypěstuji tmavé cherry rajče, které bude mít alespoň nějakou chuť, dosud jsem neměla to potěšení.

Dozrál vijan i na odrůdě Aranca a já pokaždé doslova učurávám blahem při pohledu na tu nádhernou extrémně produktivní a zdravou rostlinu. Na zem mě drsně postavilo ochutnání prvního plodu, který byl totálně jalový. Firma Kiepenkerl ovšem tvrdí, že toto rajče při ochutnávkách vždy atakuje přední příčky, tak nebudu dělat ukvapené závěry a nechám rajčátka důkladně vyzrát na rostlině a pak uvidíme.