Začaly prázdniny a to pro mě znamená konec klidu. Včera se dostavil první letošní turnus návštěvníků a to Pražáci, dcera, vnuk (ten tmavší) a jeho kamarád. Museli jsme se dobře připravit a to zakoupením bazénu a pořízením výkonnější Wi-Finy. Smečka okamžitě po vystoupení z vyhřátého auta naskákala do vody a zahrada se pomalu začíná měnit na skladiště odhozeného oblečení a použitých hraček či sportovních potřeb. Mám výhodu alespoň v tom, že je přítomna manželova máti, která léta pracovala v mateřské škole a její zkušenosti se budou určitě hodit. Snad je dokáže někdy vyhnat od mého počítače, abych mohla občas něco napsat.
Na procházku po zahradě mám jen několik okamžiků, než se banda vzbudí, pak už budu jen chystat jídlo a pití a jídlo a pití. Moc hezký je pohled na kvetoucí juky, kterým se u nás daří, já je mám moc ráda a tak mám několik rostlin.
Ta vysoká teplota ve spolupráci s nepříjemným větrem vše tak důkladně vysušuje, že opět tahám jednu konev za druhou a na záhonech se objevují pukliny v půdě. Moje dvě krásná rajčátka vypěstovaná ze zálistků roubované rostliny jsou fuč a může za to kupodivu krtek, jedno rajče zmizlo beze stopy a to druhé ukousnul těsně nad zemí. Vítězoslavně pak vytvořil mezi cuketama několik svých typických hromádek. Uličník! Vymýšlela jsem, jak ho zlikvidovat, ale copak můžu zamordovat dětmi oblíbeného Krtečka s kalhotkami.
Moje cukrové melouny, do kterých jsem momentálně beznadějně zamilovaná, jsou zase o něco větší.
To vedro je dnes k nevydržení, kluky jsem nahnala do Veličky, ať mají taky nějaké adrenalinové zážitky, ovšem byli chvíli bez dozoru a už se vydali přelézat veliký splav, ten malinkatý u našeho není to pravé ořechové pro předškolní omladinu.
Krtek. U nás se krtek vyskytuje ojediněle a i to jen v zeleninové zahrádce. Nijak velké škody jsme nikdy nezaznamenali, takže nebojujem…vlastně jsme celkem rádi, že ho tam máme. Naše myšilovka je jiného názoru a onehdá krtek chudák natažený v jatelině:( Takže my tu krtka mít nemůžem, i kdyby jsme chtěli;) Včera večer jsem šla kolem, ale v zahradě bylo ticho, viděla jsem na sušáku vlát nějaké oblečení a viděla jsem juky:) Kdybych šla opačným směrem, tak bych i zavolala, ale čekala nás ještě cesta do Louky a i tak jsme tam došli až za tmy – spíš se v tom vedru nedalo:(
On ten krtek není hloupý a pochopil, že pod moji vysokou vrstvou mulče, kde je vždy mírně vlhko, se ukrývají poklady v podobě žížal a různých larev. Tím, že je likviduje, mi způsobuje velké škody. Zaškolím naše kočky, které jsou jinak dobré lovkyně, ale v tom horku raději odpočívají, taky je hodně odrazuje ten neustálý řev dvou předškoláků. Už i žáby se v jezírku zahrabaly hlouběji. Hoši si totiž zrovna hrají na kachny.
No, to bych se schovala i já:)) Ale koukám, že kluci si to v potoce užívají. Tam je na tohle počasí ještě pořád dobré klima. A připomnělo mi to mé dětství, taky jsme z vody nevylezli snad celé prázdniny….