Dnes dopoledne jsem byla po dlouhé době navštívit svoji zahraniční kamarádku Evu. Návštěvu jsem plánovala jen docela krátkou, ale když se sejdou dvě “ rajčinárky „, tak čas najednou nějak zrychlí a z okamžiku jsou tři hodiny. Kuly jsme pikle ohledně naší mezinárodní výstavy rajčat a já jsem najednou hodně optimistická, Eva nikoli. Při pohledu na její nádherná, zdravá a neskutečně plodící rajčata jsem okamžitě zezelenala závistí. Ihned jsem jí udělila několik úkolů, jako třeba odstranit spoustu spodních rizikových a pro rostlinu už zbytečných listů. Prý nemá čas. Já hodlám mít v důchodě na svoje rajčata spoustu času. Ovšem nepořídím si smečku psů.
Samozřejmě jsme rajčátka ochutnávaly a porovnávaly. Každá z nás pěstuje velké množství odrůd a přesto jsme se letos neshodly téměř ani na jedné. Dostala jsem výslužku a pro jistotu jsem rajčata vyfotila, název většiny odrůd do příštího roku určitě zapomenu a tak se budu samozřejmě dotazovat a fotka se bude hodit.
Moje rajčata ještě nejsou v tak velikém množství zralá, čekají na výstavu, ale bifteky mám tak obrovské, že je téměř nejsem schopná na rostlinách udržet, lámou se mi vijany a to mně vytáčí. To si sakra ta rostlina nedovede zařídit, aby pracně vypiplané plody udržela a klidně pošle své potomstvo do kytek? V mém případě do kopřiv.
Jani ktorá z nich ti chutnala? 2 druhy z nich určite neboli chuťove žiadna výhra, ale všetky veľmi úrodné.
Evi, já jsem ještě ani jedno rajče nesnědla, mám je u počítače na talíři a zamilovaně na ně koukám. U toho Bulhara mi ani o chuť nejde, použila bych ho na sušení a tam potřebuji hlavně výnos.