Žebrovaná rajčata patří mezi moje nejoblíbenější odrůdy. Ve svém portfoliu jich mám spoustu a pokud bych všechna vysela, rostliny by obsadily většinu zahrady. Letos jsem opět nějaké tyto krasavce zařadila do skupiny šťastlivců, kteří prošli přísným sítem výběru.
Riccio di Parma je nádherná odrůda z Itálie a semínka už ležela zapomenuta docela dlouho. Přesto jedno jediné ochotně vyklíčilo a rostlina se vyhřívá ( momentálně spíše opéká) na dvorním záhonu. Odrůdu American Ribbed Orange jsem zvolila pro její nádhernou zářivou barvu. Rostliny opečovávám dvě, jsou mohutné, vysoké, rozložité a obsypané plody. Úplně zbytečně jsem oběma ponechala dva výhony a teď při nezbytném uvazování nadávám.
K naprostému úžasu mě přivedl Charlie Chaplin. Já jsem si těch plodů vůbec nevšimla, na rostlinu se totiž navalila dýně a svými listy zakryla spodní polovinu. Nakonec je to dobře, protože rajčata právě díky blahodárnému stínu vypadají dokonale svěže. Nenajdete na nich sebemenčí prasklinku nebo skvrny od slunečního úpalu. Jsem mile překvapená.