Nějak už si nedovedu představit, že bych každé ráno velmi brzy nasedla do auta a vyrazila na 30km dlouhou cestu do práce a to o víkendech i o svátcích. Bylo to naprosto automatické a vůbec jsem o tom nepřemýšlela. Jen pomyšlení na tu dobu ve mě vyvolává úžas, čeho jsem byla schopná. Bylo období, kdy jsem zaměstnání měla dvě a od šesté ranní do desáté večerní jsem byla mimo domov.
Momentálně se taky budím velmi brzy a to ve chvíli, kdy ptactvo svolává ranní poradu. Beru to v úvahu a ve spánku pak klidně pokračuji. Spím totiž venku. Po už finálním probuzení natáhnu ruku a pustím si svoje malé dab rádio.
Ráno mě většinou čeká nějaké překvapení. V psím kotci totiž se mnou bydlí motýlí kukly a dnes bylo rušno. Vylíhlo se několik nočních motýlů a mezi nimi i nádherný sameček Bunaea alcinoe. Jde o kukly většinou afrických druhů a s líhnutím si překvapivě počkaly až na ochlazení. Následuje procházka po zahradě, která dnes byla mokrá po dešti. Denní motýli v mém novém nádherném motyláriu ještě spí. Potěšily mě další dozrávající rajské plody a jako sluníčko svítí na záhonku dwarf srdíčka Gloria’s Treat. Tak dlouho jsem váhala, kam přesadím ze skleníku ruské srdce Buděnovka Red, až uvnitř zůstalo. Vysela jsem úplně poslední semínko a jsem moc potěšená, že budu mít čestvou zásobu semínek.
Důchod je potřeba si umět užít! A to se ještě zrovna koná Wimbledon a je na co se koukat.