Je první červen a já mám konečně všechna rajčata v zemi a zbytek odvelen k natěšeným zájemcům. Tentokrát mi nezbylo vůbec nic živořícího v malých kelímkách a povalujícího se někde v zapomenutém zákoutí zahrady. Mám z této situace velikou radost. Nijak jsem nespěchala, na vše jsem si nechala dostatek času a na rostlinách je to vidět. Asi o jednu třetinu jsem omezila počet rostlin a mám tedy dostatek času si s každou odrůdou soukromě promluvit. Rajčata můj zájem přijaja s povděkem a je radost na ně pohledět.
Léta pěstuji odrůdy dwarf v hranatých květináčích a letos jsem zaznamenala u některých rostlin nespokojenost. Tak jsem jim věnovala jeden záhon, který se otevřel sluníčku po likvidaci meruňky, která měla plody jen jednou v dávné minulosti a od té doby květy vždy zmrzly. Rajčata mají k dispozici spoustu prostoru a každý výhon je pečlivě uvázán. Vypadají božsky a třeba na srdíčka Gloria’s Treat se hezky kouká. Jen to sucho je tragické a sluníčko nezvykle spalující. Dnes je tedy konečně zataženo, spadla i nějaká kapka, ale ta se okamžitě odpařila.
Mám k dispozici kvašený holubí trus a touto lahůdkou svoje rajská zlatíčka pravidelně zásobuji.