Do jižních oken se intenzívně opírá sluníčko. Nechtěla jsem mu bránit při vstupu do obýváku staženou roletou a tak jsem si při psaní musela nasadit kšilt a vzít brýle, kterým se tmaví skla.
Nadšené z toho slunečního svitu jsou především moje rostlinky. Ty se okamžitě vzpamatovaly z hibernace, do které upadly po mém odjezdu. Tma, krátký den, chladno a suchý substrát jim ani nějaký rozlet neumožnily. Okurky už jsem přesadila do samostatných květináčků a dostaly první pamlsek. Do zálivky jsem jim přidala můj již hodně zapachájicí fermentovaný čaj. Ta vůně je zásluha spousty housenčích bobků, kterými jsem roztok obohatila. Rovněž sazeničky paprik živiny radostně uvítaly. Umístění sazenic těsně pod střešním oknem umí dělat zázraky.
Bobků je neustále hromada. Z vajíček se vylíhla spousta housenek madagaskarského nočního motýla Antherina suraka. Jsou docela žravé a už téměř zlikvidovaly rostlinu ptačího zobu v květináči. Šťavnatá a čerstvá strava je na jejich růstu poznat. Dlouho už ale nevydrží a já budu muset vypátrat nějaký živý plot, který je ještě ve formě.