Marně se sluníčko snaží vykouknout zpoza mraků. Oceňuji jeho snahu a pokud se mu to alespoň na chviličku povede, táhne mě to na zahradu. Už mi neteče nepřetržitě z nosu, dokonce občas polknu bezbolestně a taky kašel není nepřetržitý. Začínám chystat substrát pro výsadbu paprik. Semínka si zatím hoví na topení, ale doufám, že už pochopila, co se po nich chce. Vlhka a tepla mají dostatek.
Nakoukla jsem na kompost a kupodivu ho docela dost zbylo. Krásně se sype a příjemně voní. K narozeninám jsem dostala nové síto a tak můžu konečně vyhodit ten kousek rezavého kovu se setlelým rámem. Našla jsem kostku lisovaného kokosu a pod ořechem leží stále slušná vrstva říčního písku. Tyto tři komodidy budou bohatě stačit. Papriky jsou hodně náročné na živiny a loni se mi osvědčilo ten kokos namočit do nějakého hnojiva. Použila jsem kopřivovou jíchu, ale tu bohužel tentokrát na skladě nemám. Nechám vykvasit zbytky zeleniny a fermentovaný čaj pak patřičně naředím.
Vše se odehrává za účasti našeho psa Charlieho. Je to aktivní pomocník, neskutečně se u toho ušpiní a pak zaslouženě dlouho odpočívá.