Rajčata rostou jako z vody, i když je veliké sucho. Vysazovala jsem na záhon nějaké zbytky rostlin z květináčů a marně jsem v hloubce hledala alespoň náznak nějaké vlhkosti, Do každé jamky jsem musela nalít deset litrů vody a jen to zasyčelo. V noci naštěstí hezky zapršelo, takže mám zalito a ruce si mohou od nošení konví odpočinout.
Začalo pofukovat a tak musím řešit uvázání rostlin. Nechala jsem se inspirovat v Itálii a alespoň tak využiji tenké bambusové tyčky. Jedna je k ničemu, ale společně jsou velmi užitečné. Na záhonu jsem tak uvázala právě italskou odrůdu Dix Doigts de Naples, která je semideterminantní a doporučuje se pěstovat na spoustu výhonů. Já ji nechám jen čtyři. K hlavnímu výhonu, který je ještě nízký, jsem uvázala provázek. Pokud by mě práce hodně unavila, můžu si napustit vanu. Je kvalitní, litinová.
Stejnou metodu jsem použila na svoje dwarf odrůdy. Rostliny jsou hodně kompaktní a těžké, vítr by s nimi parádně zacvičil. Čtyři tyčky drží dokonale, navíc to vypadá docela dobře. Já ty bambusy na zahradě vůbec nemusím, manžel je nacpal úplně všude, ale zřejmě je začnu tajně zalévat.
Aha, taky bambusy na Moravské zahradě nemusíš 🙂 . Ale užitečná rostlina to je, to se musí nechat.
Ta oblast v Toskánsku, kde jsme byli, byla původně obrovská bažina, kterou vysušili a zůrodnili
Etruskové. V každé příkopě rostou nádherné tlusté bambusy. Tak jsem si nějakou sazeničku dovezla. Šoupnu ji někam k vodě.
Trochu to s tím vysušováním tuším přehnali 😉 Jinak….aby si někdo nemyslel, jakové úhrny u nás spadly…bylo to 8mm. Doufejmě, že se voda dostane i bramborám 🙁 Stromům a keřům se o vláze může tak zdát…
No my jsme těch bažin ještě potkali hodně a vůbec na mě ta krajina nepůsobila vyschle.
Na mě s fotek a skladby rostlin prostě jo, asi jsi měla fotit víc do zelena :-))) Já jsem na ty pralesy spíš 😉