4. březen 2022

Tak jsem měla včera okurkobraní. Ze svých Minisprintů jsem sklidila najednou šest krásných okurek a jsem nadšená. Opět se budu opakovat, ale okurky jsou pro mě ta nejvděčnější plodina pěstovaná v zimním období na okenním parapetu. Rostlinky jsou vděčné, netrpí žádnými chorobami a škůdci. Tedy až na smutnice, které jsem podcenila, ale ony znepříjemňovaly existenci mně, nikoli okurkám. Parazitické hlístice se snaží a mušky zmizly, až sem tam na nějakého zbloudilého jedince. Už si chytám svoje nabroušené karvingové nože . Koupím ještě nějakou ředkvičku, nechť je talíř hezky barevný.

Jako další generace už začíná hezky plodit odrůda Kalimero. Rostlinku zatím trápím v poměrně malém květináči, ale už mám namíchaný substrát a jen se rozhodnu, zda použiju kyblík bez dna, abych mohla případně rostlinu zapustit do země ve skleníku. Asi jo. V zásobě mám ještě semínka odrůdy Pony a ta bych mohla koncem března vysít.

 

 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.