Mám nyní ve skleníku krásně vzdušno. Nejsou tam totiž žádná rajčata. Výsadba paprik se blíží ke konci a už zbývají na pravé vyhřáté polovině jen poslední místa. Zbytek prostoru obsadí cukrové melouny, okurky a možná něco exotického. Nikoli ovšem kiwano, které vyprodukovalo nádherné přímo výstavní plody, ale nikomu nechutnaly. Podvečer, kdy do skleníku svítí nízké zapadající slunce mám nejraději, sedím ve svém ratanovém křesílku a popíjím čaj.
Občas se mi v květináči něco vysemení a tak u jedné z paprik mi roste zvláštní odrůda rajčate. Znám ji a opečovávám se zvláštní péčí. Její využití je příjemné a velmi léčivé. Taková mast s přidáním kostivalu lékařského působí skvěle na moje věčně unavené nohy.
Ředkvičky už pomalu dojídám a že jsou vynikající, kedlubny už ukazují bulvičky, brokolice roste jako z vody a nejhezčí mám kapustu. Sazeničky zelí vysazuji na vyvýšený nádvorní záhon mezi budoucí rajčata. S výsledkem své prozatímní zahradní činnosti jsem spokojená.
Kiwano u nás dopadlo stejně… jako na ozdobu dobrý, ale jinak…
No prostě jsme ho jednou zkusili a stačilo 🙂
U nás dopadl stejně cucamelon a ačokča. Nikdy více😁
No tak ten cucamelon letos vyzkouším, ačokča mi sympatická nebyla nikdy. Máti bude mít co obírat a pokud to chutná jako okurky, bude spokojená.
Má hrozně tvrdou slupku a uvnitř plno semen. Dobré akorát tak na ozdobu.😊
Skleníková idyla u Veličky 🙂 . Prý to zvláštní rajče také odhání ze skleníku mšice. Dá se ale udržet v přijatelné velkosti? I já mám zaseto. Poprvé, tak snad se mu bude dařit.
No tak na mšice bych nějakou bylinu potřebovala. Tato rajčata bývají v dobrých podmínkách obrovská.
Zkusím jednu nechat v květníku a zastřihovat jako bonsai.