Pokračuje můj cyklus Zpátky do minulosti. Na fotce není středověk ani cikánská osada. To se jen dva vysokoškoláci s titulem nastěhovali do zděděného domu. Já se pokouším vyprat si svoje prádlo na valše, pračku jsme neměli. Vždycky jsem měla hodně vlnitých tmavých vlasů a dědí to po mě děti i vnoučata. U kadeřníka mi dodnes závidí všechny zúčastněné dámy.
Ty voe to je páčo 😉 :-)))) Jako pořád máš vlasy parádní, ale tohle…tohle je tak na tři až pět hlav :-)))
No bomba! 🙂 To je jako fotka, která by vypadla z mé oblíbené knížky „Když v ráji pršelo“. Romantika jako prase 🙂 . Nikdo si nedovede představit tu dřinu 🙂 . Mně to postihlo až ve 34 letech, když jsme se přestěhovali z Prahy do vesnické chalupy, jejíž vznik se datuje od roku 1540. Takové háro jsem mívala také, jen blonďaté a nerozčesatelné.