5. říjen 2021

Včera jsem zvolila klidnou zábavu a celý den jsem chystala semínka rajčat k odeslání. Abych na židli úplně nezdřevěněla, prokládala jsem tuto činnost zaléváním. Sucho je u nás šílené a zvadlým dojmem působí asimina i všechny tři tomely. Ve Veličce je tak nízká hladina, že jsem musela do vody, abych mohla vymáchat utěrky. Tak hluboký předklon už nedám a to jsem podle doktora hadí žena. V tůňce u našich schodů se to hemží rybami a některé už mají slušnou konzumní velikost. Zbyla nám spousta granulí z doby, kdy jsme v našem zahradním jezírku chovali karasy. Ty nám někdo do posledního kousku vylovil a dodnes dumáme nad tím, který darebák to byl. Manžel začal těmi granulemi krmit ty ryby a ony si zvykly. Sežraly už i staré granule pro psa. Budu muset při další objednávce přihodit do košíku kromě těch kočičích ještě pro ježka a ryby.

Mám sedm paletových „beds“ a do každé jsem donesla dvě konve vody. Jedině tak dosáhnu toho, aby se ke mně nastěhovaly žížaly a daří se mi to slušně. Každé jaro hrábnu do zeminy a těmito užitečnými tvory se to tam jen hemží. Snažím se vykoumat nad boxy nějaké mobilní zakrytí, ale věc je to složitá vzhledem k tomu, že u nás dost fouká a tak by konstrukce musela být hodně odolná. Nápad už ale mám a uvidím, co na to můj kamarád stolář.

Včera jsem zaplatila první semínka rajčat pro příští sezónu a eura směřovala pro změnu do Belgie. Můj nový známý je Srb žijící v této zemi a odrůdy má parádní a takové ne zcela běžné. První semínka už ale mám doma a ty mi dovezl synovec z Anglie, peníze nechtěl, prý to byla zanedbatelná částka. Na svatební cestu jeli do Itálie, takže moje příští rajčatová sezóna bude v jižním stylu a já už se těším.