3. říjen 2021

Krásně slunečná byla ta včerejší sobota. U nás ovšem hodně foukalo a ten vítr nebyl nejteplejší. Pod asiminou už ležela spousta plodů a sotva začaly dozrávat tak už nevím, co si s nimi počnu. Spodní větve leží pod tíhou plodů úplně na zemi, takže se ztrácejí ve vysoké trávě, kterou není možné pokosit. Určitě uspořádám co nejdříve nějakou ochutnávku a pokud by někdo měl zájem, může se kdykoliv zastavit. Ovšem domluva vázne, když nemám telefon.

Nějakou tu práci jsem zvládla. Ke své veliké radosti jsem objevila pevný černý pytel a založila rychlokompost. Na dno jsem shrábla pod ořešákem něco málo listí i se skořápkami a malými větvičkami. Pak jsem vrstvila nastřihané kopřivy, posečenou trávu, nakrájená nahnilá padaná jablka, zeminu ze tří květináčů po odplozených paprikách. Manžel kopal základy na zimní zahradu, tak jsem měla i nějaké kvalitní drny. Vše jsem prolévala roztokem probiotik Weiki a taky zákvasem z kopřiv. Prohledala jsem komoru i sklep, zda nenajdu nějakou pokaženou zavařeninu a otevřela několik podezřelých sklenic se strouhanými jablky. Jak naschvál byla jablka v naprostém pořádku a já budu muset upéct štrůdl. Tak jsem si vypůjčila z lednice kefír a přidala do pytle. Probiotika, kefír a kopřivový zákvas by měly nastartovat fermentaci. Musím spoléhat jen na mikroorganismy, protože žížaly a larvy zlatohlávka momentálně nemám na skladě. Pytel pevně uzavřu, zatížím cihlou a umístím na nějaké nenápadné a vhodné místo. Teplota by neměla klesnout pod 6°C, jinak bakterie přestanou pracovat a svoji činnost zahájí až s oteplením. Loni jsem měla takový kompost ve sklepě v uzavřené nádobě a na jaře mi pak báječně posloužil.

Za odměnu jsme si zašli na chiili pokrmy, které se vařily naproti v Šenku. Já asketa jsem si dala tatarák, topinku s pálivou směsí a burger. Zapila jsem ty šílenosti lahodnou tmavou třináctkou a bylo mi skvěle.