Když člověk spí venku, tak vnímá veškeré noční zvuky mnohem intenzivněji. Přestali mi koncertovat cvrčci, zřejmě už jim začala být zima a nastydly by jim „hlasivky“. Hlasitých rvaček zanechali kocouři, není o co bojovat, genetický materiál byl předán a moje krasavice se vzorně stará o koťátka. Ovšem neustále mi kolem kotce někdo chrastil, funěl a i jinak hlučel. Jednoznačně jsem vyloučila veškerou dravou zvěř, ta se na naší mírumilovné zahradě nevyskytuje, ale drobné podezření jsem měla. Vzala jsem si tedy sebou baterku a výtečníka dnes v noci odhalila. Starou vyřazenou pánvičkou velmi naštvaně mlátil obrovský ježek a jasně tím dával najevo, že nemá co žrát. Dosypala jsem mu tedy kočičí granule, ale to jsem tedy dělat neměla. Nadšená paní ježková chroustala granule celou noc, nádobou chrastila ještě více a nadšeně pobíhala po dvoře. Několikrát tak sepla čidla a světla rozzářila celý dvůr. Budu si muset zdřímnout po obědě.
Včera večer jsem opět zaplnila sušičku a tentokrát řezy z velikých biftekových rajčat. Výsledný produkt bude velmi barevný a určený jen pro mě. Taková velikostně a barevně nestandardní rajčata neprodávám, ta si nechávám jen pro sebe. Spoustu skleniček už jsem letos rozdala jak rodinným příslušníkům tak jako drobné úplatečky. Při mé spotřebě doufám, že bude krásné a teplé září a moje rajčata na dvoře dozrají.