Jsem nevyspaná a může za to bouřka a to hodně důkladná. Blesky ozařovaly dvůr tak intenzívně, jako by na něm přistálo UFO a slušnou porci decibelů předváděly hromy, byla to střelba. Déšť se pokusil mě vyplavit, ale nedala jsem se. Musím si koupit nějaké připínáčky a vyzdobím si stěnu obrázky rajčat. Jsou nepromokavé. Vychází sluníčko, takže snad všechno oschne.
Pokud chci i nadále pěstovat rajčata takovým způsobem, že z nich vyždímám totálně šílenou nadprodukci, tak bych měla vážně zapřemýšlet nad nějakou vyhovující a pevnou konstrukcí. Moje směšně tenké bambusové tyčky byť uchycené k vodorovně vedenému drátu jsou naprosto nedostatečné a lámou se. Dnes budu muset uvázání předělat.
Rajčata pěstovaná na sušení trhají rekordy v úrodnosti a ve velikosti plodů a příkladem může být odrůda Vikusija, ze které už jsem sklidila dva kilogramy rajčat a není to nijak poznat. Totálně obalené plody je Carskoje Iskušenie a to generace F2. je to velmi slušná náhrada ze nedobře plodící, dlouho dozrávající a k chorobám náchylné San Marzano. Zítra dorazí profi sušička a já už se těším. Zatím postupně skladuji sklizená rajčata v bedničkách vyložených senem, abych pak naplnila všechna nerezová plata. Právě proto dávám přednost tlustostěnným a na omak pevným plodům, které se neotlačí.
Mám chuť na míchaná vajíčka.
To jsi teda odvážná… to já při bouřce zalejzám 🙂
Já taky. Nejraději pod tři peřiny 🙁 Ale zvukověsvětelné efekty byly značně přehnané na těch devět milimetrů co spadly….
Letos je všeobecně rajčatový rok. V životě jsem neměla stonky nad dva a půl metru výšky a průměr 3 cm a nikdy jsem nemusela uvazovat plody kvůli jejich váze. Jsou jako stromy. Jak to dopadne s plísní se uvidí, zatím dobré.