19. srpen 2021

Rána už jsou docela chladná a tak jsem musela vyměnit lehkou letní přikrývku za důkladnou péřovou duchnu. Super, je mi zase v noci příjemné teplíčko. Naučila jsem se usínat, když se setmí a vstávat za svítání. Vrátila jsem se ke svému dobrému zvyku z mládí a každé ráno se projdu zahradou jen tak bosky a užívám si osvěžující ranní rosu, pokud tedy je. Díky dlouhému suchu a horku nebylo po rose ani památky.

Nejen já, ale i rostlinstvo se cítí svěží a tak jsem vzala mobil a vyfotila nějaká rajčata. Ona si zatím lebedí, ale právě rosa může být tou příčinou, že po nich vystartuje plíseň bramborová. Občas nějaké to rajče praskne díky velmi nevyrovnanému vodnímu hospodářství, ale není to nic tragického. Snažím se sklizená rajčata pokud možno smysluplně zpracovat, ale vážně tato činnost nepatří k mým koníčkům. Koukám na oblohu a dnes mi tedy sluníčko při sušení moc nepomůže, musí se snažit stroj.

Chuť letošních výpěstků je velmi intenzivní a bude velmi obtížné pro hodnocení vybrat ta nej. Ještě nikdy se mi nepodařilo vypěstovat tak dokonale vychucená rajčata a  to i ta, od nichž jsem to ani náhodou nečekala a neprovázela je zrovna nejlepší pověst. Díky tomu jsou i sušená rajčata naložená v oleji neskutečnou lahůdkou, zase jich bude málo.