8. říjen 2020

Můj deník začíná mít povážlivé mezery, ale absolutně nestíhám. Mám skoro celý říjen volno – buď pochválen remodeling prodejny -a sedím celé dny na zadku a cpu do obálek semínka rajčat. Stanovila jsem cenu lidovou, takže finančně se to tedy rozhodně nevyplatí, ale jak mi napsala jedna paní, alespoň jste udělala dobrý skutek. Vzhledem k faktu, že mi o peníze nešlo, jsem spokojená. Poznala jsem spoustu skvělých lidiček a troufám si tvrdit, že i nějaké přátele. To je úžasná zkušenost a já mám z toho obrovskou radost. Kamkoli se v Česku vrtnu, tam se budou pěstovat rajčata z mých semínek. Mám ve zvyku “svoje ” rajčata navštěvovat a zatím mně nikdo neodmítnul.

Abych trochu rozcvičila ztuhlé svalstvo, tak se občas projdu po zahradě, zobnu nějaký ten fík, kouknu, zda už nezraje Asimina a jestli se po vichřici udržely plody na Tomelu. Plody zůstaly všechny, jsou o něco menší, než jasem zvyklá, ale začínají dostávat barvu. Těším se, až zaplodí celá moje “svatá trojice”. Ještě pokukuji po jedné odrůdě a patrně neodolám. Místo na jeden stromek by se našlo.

Včera jsme byli ve Zlíně a já jsem tam objevila nádhernou borovici s krásnýma velikýma šiškama. Vyberu semínka a vypěstuji si sazenice. Pokusím se z nich udělat bonsaje, už se těším. Rajčata už mi totiž lezou mírně na mozek.

Odjíždím do Prahy kochat se miminkem a ulevit dceři.

 

2 thoughts on “8. říjen 2020”

  1. Ale to je škoda, pojeď, posedíme u Vltavy, dáme u Mánesa zmrzlinu slaný karamel, nakrmíme nutrie a přijdeme na jiné myšlenky. Brácha by byl rád!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *