25. říjen 2020

Na chvíli jsem se vrátila do dětství a zavzpomínala na svoji babičku, po které jsem zdědila zahradnické geny. Nikdo jiný v rodině takto postižený není. Sedávaly jsme na stoličkách a vylupovaly nádherné veliké fialově zbarvené fazole becoky ze suchých lusků. Vzpomínám i na obrovské zelené a nádherně červeně kvetoucí rostliny pnoucí se po plotě.

Já jsem loni sklidila symbolické množství asi tak na jednu fazolovou polévku. Letos je úroda výrazně větší a pokud budu nenáročná na počet fazolí v jedné polévce, pak si mohu uvařit určitě pět porcí a je dokonce možné, že i šest. Utloukla bych se za zelenými lusky těchto rostlin na smetaně a máti umí fantastický fazolový salát. Tyto rostliny jsou krásné a tím, že rostou do výšky nezabírají téměř žádné místo. Pokud je vysadím u plotu, tak tvoří hezkou zelenou bariéru od sousedů. Jen vymotat odplozené suché rostliny z drátěných ok je práce pro trpělivé, pozitivně naladěné , usměvavé lidi s pevnou nervovou soustavou. No to já přece jsem! Tato práce se zatím odkládá, na liánách visí ještě spousta zelených lusků. Příští rok vysadím více jedinců.

2 thoughts on “25. říjen 2020”

  1. Fazole máš pěkné(tyhle mi žádný rok nenarostly, vždycky zaschnuly) ale babča a tchýně by ti řekly, že polévka(či po hustu) je z toho hnusně šedá 😉 Babča celý život sadila jen ,,sirkové” fazole. Tchýně, ta sadí, co jí která kámoška přinese a to pak dává i mě. Takže jsme měly takové béžové s červeným prskáním, jing-jang, teď někde sehnala ještě ty ,,sirkové” a velké bílé. Všechno jsem vysadila a letos sklidila si 4kila fazolí. Všechno keříkové teda. A prosím tvou mamču o recept na ten salát, protože jak jsem tak včera vylupovala poslední várku těch velkých bílých uvažovala jsem nad nima, že by se na to hodily, přišla jsi mi s tím do rány 😉

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *