21. říjen 2020

Před svým odjezdem do Prahy jsem naštěstí většinu citrusů, hlavně ty menší kousky, stihla uklidit do skleníku. Nebýt této akce, tak by si na dvoře docela slušně zaplavaly. Nikdy jsem na svých rostlinách neobjevila žádné škůdce a tak je tomu i nyní. Rostliny jsou to nádherné a obalené spoustou plodů. S dozráváním jsou lehce pozadu, ale je to vina moje. Velmi brzy jsem je totiž na jaře vystěhovala ze zimoviště na dvůr a ono bylo dlouho chladno. Čtyři rostliny mi dokonce hodně namrzly a moc šance jsem jim tedy nedávala. Po nutném velmi radikálním střihu se však vzpamatovaly, já jsem se jim za své zacházení omluvila, ale plody snad ukáží až rok následující.

Chvíli jsem koketovala s myšlenkou postavit citrusům skleník, ale nebudu to dělat. Jediná rostlina celoročně pěstovaná ve skleníku je obří pomerančovník Tarocco. Tento stromek vypadá ze všech mých citrusů nejhůře. Listy má nehezky flekaté, některé větvičky uschly a většinu plodů shodil a to kvetl mimořádně bohatě. Starala jsem se o něj vzorně, ale prostředí v polykarbonátovém tunelu mu vůbec nesvědčí. Je ale tak veliký. že jsem jej nebyla schopná dostat dveřmi ven a navíc je nesmírně těžký. Až se skleník uvolní, tak stromek důkladně ostříhám a snad už dveřmi projde.

Na citrusech pěstovaných na našem chráněném a velmi slunečném dvoře je vidět veliká spokojenost a tak jim budu naslouchat, do skleníku je cpát nebudu, možná jen chvilku na jaře pro prodloužení sezóny. Sice si máknu, rostlin je spousta a některé už docela mohutné, ale tato námaha rozhodně stojí za to.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *