28. srpen 2020

Udeřilo období sucha. Tráva začíná žloutnout a já opět intenzivně nacvičuji sestavy s konvema. Všechny fíkovníky jsou stále hodně žíznivé  a citrusy taky, o borůvkách netřeba mluvit. Spoustu vody donesu do skleníku a to tam už skoro nic neroste. Jen papriky a žluté melouny.  Cítila jsem vůni zralého melounu a nemohla jsem ho najít, nakonec jsem uspěla. Můj úlovek nebyl sice žádný obr, do váhy jednoho kilogramu mu něco chybělo, ale chuťově mně nadmíru uspokojil. Snědla jsem ho na posezení. Protože tyhle plody mám moc ráda, tak se na jejich pěstování příští rok zaměřím. Loni jsem se soustředila na pěstování paprik a výsledek byl parádní, letos jsem svoji péči věnovala okurkám a nebýt mojí matky, tak už by okurky nikdo nejedl. Radost mám především ze skutečnosti, že jsem naprosto bez chemie udržela porost dokonale zdravý, ani svilušky si netroufly, jen jsem malinko podcenila molice, ale už vím, jak na ně.

Intenzívně kvete okurka Lemon a já se těším, že nějaké ty plody ještě stihne, u okurkomelounu si tím nejsem jistá, ale co když mile překvapí? V zastíněném skleníku se líbí mým letošním exotickým přírůstkům a to jsou kurkuma, cherimoya a passiflora. Mučenku jsem nechala pnout po docela těžké mříži a netuším, jak ji budu stěhovat do zimoviště. Bude třeba nějaký fígl vymyslet. Ananas vyhodil spoustu nových odnoží a tak ho budu muset přesadit a od malých rostlinek mu ulevit. Ještě pořídím papayu. Začínají mně tyto raritky bavit, snad nebudou rajčata žárlit.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *