18. červenec 2020

Už mně docela vytáčí, že některé citrusy neustále trpí nedostatkem hořčíku. Podrobila jsem situaci pečlivému rozboru a dospěla jsem k následujícímu závěru. Týká se to nejen citrusů, ale taky rajčat a především paprik.

K doplnění hořčíku používám běžně dostupnou hořkou sůl, což je z chemického hlediska síran hořečnatý a právě v tom je zakopaný můj pes. On totiž síranový anion aktivně reaguje s vápníkem obsaženým v půdě a vznikne síran vápenatý, který nám uličník nabere nějaké ty molekuly vody, vznikne sádra a my si tím pádem lehce zasádrujeme půdu a to jaksi citrusy a papriky fakt nemají v lásce.

Takže jsem sáhla do svých znalostí z botaniky a nasbírala nějakou tu lebedu a jeden už vykvetlý mangold. Merlíkovité rostliny jsou nejbohatším zdrojem hořčíku vůbec a tak jsem vyrobila výluh. Jeden litr tohoto čajíčku jsem doplnila do 10l vody a rostlinstvo zalila. Běda, jestli to těm zhýčkaným citrusům nepomůže. Bohužel, nebo možná bohudík se na naší zahradě lebeda nevyskytuje a tak se po cestě do nebo z práce stavím někde v poli. Ještě dnes, když si vzpomenu na zaměstnání v JZD a povinný podílek řepy, tak mně jímá děs a hrůza právě z vysokých rostlin lebedy, kvůli nimž nebyla řepa téměř vidět. Manžel si vařil nějakou červenou řepu a tak jsem mu okamžitě zabavila onen vývar. Červená řepa je co do obsahu hořčíku učiněný poklad, zužitkuji i oloupané slupky.

Upekla jsem skvělý žitný kváskový chleba. Vypadá tedy hodně rustikálně a je docela výživný. A moje ideální jídlo? Můj žitný chleba, kvalitní máslo, uleželé tvarůžky, cibule a vlastní rajčata. Pak samozřejmě Bernard. Já se tak mám!

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *