5. červen 2020

Kosatce, které mi kdysi věnovala Eva, se rozrostly do krásy a kvetou, mám radost. Jen zrovna tenhle kousek roste uprostřed záhonu a tak ho po odkvětu přesadím k hmyzí ubytovně a asi trs rozdělím na více částí.

Sklidila jsem včera něco málo paprik a existují lidé, kteří nemohou uvěřit tomu, že bez vytápěného skleníku lze v tuhle dobu sklízet tak krásné plody. Jen doufám, že mně nepodezírají z nějakých nekalostí, že jako publikuji loňské fotky. Nemám tohle zapotřebí, takže kdo nevěří, ať se přijede kouknout. Jsem prostě šikovná holka a vše mám vyladěno do nejmenšího detailu.

Dnes bohužel budu muset detaily ladit doma, přijede návštěva a já bych měla uklidit, šoupnout někam haldu knih a sešitů a spoustu papírků s nejrůznějšími důležitými poznámkami. Jakmile tohle udělám, tak už se v ničem nevyznám, potřebuji k životu určitou míru entropie čili neuspořádanosti systému. Návštěvy to někdy nechápou.

Manžel si objednal můj vyhlášený chesscake a protože stále sklízím spoustu jahod, tak bude jahodový. Snad se povede, už jsem dlouho nic takového nedělala, zrovna žijeme v asketickém režimu. Už týden se u nás nevyskytuje žádné pečivo a myslím, že jsme si na to docela zvykli.

Měla jsem obavy z velikých dešťů a bouřek, v noci jsem měla dojem, že prší, ale byl to patrně jen sen, ve srážkoměru je jen pár kapek. Nevadí, déšť se mi zrovna moc nehodí.

Přeji všem hezký pátek, na víkend se těším, máme finále kulečníkového turnaje, udělám ty cheescaky raději dva, chlapci jsou mlsní.

No, zrovna se hodně rozpršelo.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *