30. červen 2020

Tak dnes ráno v pohodě stíhám. Ještě není ani zdaleka sedmá ranní a já už mám za sebou podrobnou obhlídku zahrady a několik postřiků.

Včera mi ranní postřik umyl celodenní déšť, takže dnes repete. Všechna hybridní rajčata jsou naprosto v pořádku, ovšem na jednom stanovišti se objevila septoriová skvrnitost. Bohužel jsou to zrovna moje oblíbená masitá srdce, pět rostlin. Poškozené listy jsem odstranila, do postřiku jsem nacpala vše užitečné a uvidíme. Optimismem zrovna nehýřím. Na skleníkových rajčatech řádí molice a co dokáží provést s listy mně šokovalo. Ale plody už jsou v té správné velikosti a většina už zraje, takže poškozené listy je možné odstranit.

Okurky už obdržely postřik z estragonu, jitrocele, marihuany a dnes bylo v hlavní roli jehličí. Mám z nich radost, ač to jsou jen obyčejné polní salátovky, chutnají skvěle, zrovna takové mám ráda. Svědčí jim umístění u dveří skleníku a dostatek čerstvého vzduchu. Už mám přesný náčrtek, jak to bude ve skleníku příští rok vypadat. Rozhodně k němu přibude další a to mnohem větší. Velmi pečlivě vybírám.

Na zahradě máme bílo. Za plotem trůní obrovský topol a jeho bílé nadýchané chmýří lítá všude kolem, vyzdobilo dokonce pavoukovi jeho umělecké dílo.

Dnes to vypadá, že by mohlo být celý den slunečno, je nutné, aby vše co nejdříve oschlo. Už mně nebaví čvachtání vody pod nohama.