20. květen 2020

Po dnešku, kdy odvezu své kamarádce poslední zbytek sazenic rajčat, bude náš dvůr rajčat dokonale prost. Náhle mám spoustu volného místa, se kterým jsem nepočítala a tak můžu vysadit do obřího dřevěného truhlíku u psího kotce svoje tři nádherné okurkodýně a mezi ně vmezeřit pak choi.  Dokonce si mohu dovolit na jeden záhonek natáhnout netkanou textilii a vysadit vodní Jánošíky. Já si snad nějaká rajčata ještě vyseji, loni jsem to takto provedla a dočkala jsem se krásné úrody.

Na mých dvou hadovkách ve skleníku, které nerostou nijak svižně, jsem objevila slimáky, ty potvory si nedají pokoj. Okurky pečlivě každé ráno a večer intenzívně rosím, aby svilušky ani náhodou nepomyslely na nějaké nevítané návštěvy mého skleníku.

Cherry rajčátka, která jsem vysadila na záhonek k plotu jako mrňavé rostlinky přímo z výsevní misky bez jakéhokoli přesazování už v dubnu a která jsem chodila každé ráno utěšovat, že ty hnusné nízké ranní teploty určitě brzy přejdou, v tyto teplé dny vystřelila vzhůru a jsou z nich moc pěkné rostlinky. Docela zarputile je obtěžoval svými hromádkami krtek a tak jsem je musela obložit těžkými kameny. Tato rajčata přežijí všechno. Zvolila jsem směs barev, žlutou, červenou a růžovou a už se těším. Chybí mi oranžová, tmavé cherry jsem všechny prodala.

Letos jsem svoji téměř mateřskou péči věnovala košťálovinám  a opět se potvrdilo, že pod mýma zkušenýma rukama vše vrní blahem 🙂 Špičaté zelí už začíná tvořit hlávky a já už se nemůžu dočkat, až si na něm pochutnám.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *