27. duben 2020

Víkend se nám co do počasí náramně povedl, až na to včerejší velmi chladné ráno, dnes jsem teplotu nestihla zaznamenat, hrabala jsem se z postele až za intenzívního slunečného svitu. Někdo o víkendu odpočíval a já se upracovala až do využití záložních energetických rezerv. Včera se stavila konvalinka a shodly jsme se na faktu, že ať makáte jak makáte, tak to na té zahradě až tak vidět není. To se projeví až v době, kdy snad bude nějaká úroda.

Začala jsem postupně vysazovat dýně. Nemám na ně vyhrazeno speciální místo a tak občas někde udělám jámu, sešlapu do ní posečenou trávu, zaliju svým “kvasem”, přidám kompost a umístím rostlinu. Abych místo, kam jsem rostlinky vysadila později poznala a dýně nezašlápla, ohradím je kameny.

Naše stará přestará meruňka, která už je minimálně deset let v hledáčku na likvidaci, má plody. Ač jich nejsou metráky, tak mám obrovskou radost. Plody této stařenky jsou krásné, veliké a s červeným líčkem, chuť je skvělá. Loni nám meruňky nějaké hovado, které přelezlo plot, obralo. Letos si je ohlídám, i kdybych musela pod stromem nocovat. Nepřeji nikomu, abych ho načapala. Nasr… Štír zabíjí bez mrknutí oka a já pak budu několik let při prosívání kompostu vyhazovat lidské kosti.

Rajčata ve skleníku už jsou hodně vysoká a bohatě kvetou, první vijany už mají spoustu plodů. Jsou v dokonalé kondici, mají krásně zelené listy a na nic si nestěžují. Vždy jsem rajčata bohatě zalévala a letos je držím v suchu až extrémním, pokud ovšem zalévám, tak vody dostanou hodně naráz. Dnes mám v plánu jim dodat živiny a to hlavně draslík, který právě v tomto stádiu nezbytně nutně potřebují.

Jdu na to.

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *