29. únor 2020

Ještě včera jsem byla s existencí nějakého koronaviru naprosto vyrovnaná, co by tady v našem zdravém prostředí hledal. Já mám v těle svůj stálý ansábl virů, se kterými svádím neustálý boj a někdy zvítězím já a jindy zase ony. Je jim v mém organismu tak komfortně, jsou spokojené a zřejmě by žádného exotického cizince mezi sebe nepustily. Proč bojovat ještě s konkurencí, když jim zatápím já.

Jenže jsem ráno nastoupila do práce a už po hodině pobytu za pokladnou jsem mírně znejistěla. V polovině směny už mně začala zachvacovat panika a já se začala obávat, zda na mně zbyde alespoň 20kg mouky, nějaký ten karton krabicového mléka a pár sáčků těch nejlevnějších sedmikorunových těstovin. Musím přece zásobit rodinu! Bílou mouku sice zásadně nepoužíváme, krabicové mléko pokud možno nepijeme a už jen pohled na levné těstoviny ve mně vyvolává vyrážku. Ale člověk nikdy neví, co s ním provede nouze způsobená čtrnáctidenní karanténou.

Co se stane, když k nám virus nezavítá? Mléko můžu použít do postřiku na rajčata, těstoviny uvařím kočkám -už vidím ty kyselé obličeje, ale co si počnu s moukou? Mám to nějak nedořešeno. Půjdu se kouknout do sklepa, zda máme dostatek slivovice a vína, koupím hodně dobrý fermentovaný salám a velmi kvalitní sýr, naložím spoustu sušených rajčat a případnou karanténu si hodlám užít. Hlavně že nebudu muset chodit do práce. Na každé situaci je potřeba vidět to pozitivní.

5 thoughts on “29. únor 2020”

  1. Hlásím, že v Tescu totéž. Poslala jsem Toma na balík hl. mouky. Ne ani tak kvůli korona viru, ale hlavně proto, že ob den peču nějakou buchtu a mám poslední balíček(a dva polohrubé) Posílám ho tam už asi měsíc. Přišel s tím, že mouka vůbec žádná, mléko žádné(to nepotřebujem) Hmm, tak hlavně žádnou paniku 😉 Ale jelikož máme zásoby slušné tukové myslím, že za 14dnů by jsme hlady neumřeli :-))))

    1. Tak přesně tento vtip jsem viděla, ale nevěděla jak jej sem dostat 🙂
      Teda ono je jich víc, asi jste už slyšeli o kolonaviru na D1 a korunaviru v peněžence..?…..

  2. Nervy máme jen jedny a je potřeba si je hýčkat, on nám na ten stress organismus jednou vystaví účet a nemusí to být nic příjemného. Jestli se tomu nelze vyhnout, je nezbytná relaxace. U mně je to práce na zahradě, pokud ovšem nemám stress z toho, že mně všechno bolí a nemůžu nic dělat.

Napsat komentář: Konvalinka Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *